Historie

Historie obce Výrava

První zmínka o Výravě je z roku 1406^[1], kdy Hynek Hlaváč z Dubé a Třebechovic zapsal dominikánskému klášteru v Hradci Králové 5 kop úroků ze vsi Výravy na pobožnosti v kapli sv. Kateřiny při jejich klášterním kostele Panny Marie. V roce 1413 Hynek Hlaváč z Dubé a na Třebechovicích, daroval 1 kopu a 9 grošů úroků ze vsi Výravy (zde je Výrava uváděna jako Výrov) oltáři Všech svatých ve farním kostele v Třebechovicích. A ještě v tom samém roce dal 2 kopy úroků z Výravy a ze Štěnkova kostelu v Náchodě^[2]. Přestože první písemná zmínka je z roku 1406, dá se předpokládat, že Výrava zřejmě vznikla někdy v 13. stol. Usuzuje se tak na základě vzniku okolních obcí jako je Černilov, Králova Lhota a České Meziříčí, které byly založeny německými kolonisty v 13. stol. na základě německého práva (znamenalo dědičnou držbu pozemků, na rozdíl od práva českého). Výrava sice neměla německé jméno, ale pro její zařazení do této kategorie vesnic hovoří její ulicovitá a protáhlá dispozice, kterou mají i výše zmíněné obce.^[3]

          Další poznámku o Výravě nalézáme ve Starých letopisech českých, kde je napsáno, že v listopadu roku 1436 ležel u Výravy Jan Hlaváč z Ronova, který se účastnil výpravy proti Hradci Králové, který byl stále radikálně husitský a odporoval císaři Zikmundovi.^[4] V této době patřila Výrava k Třebechovicím.

          V roce 1496 prodala Johanka z Březovic dcera Přibíka Kroměšína z Březovic, pána na Třebechovicích, která se provdala za Mikuláše st. Trčku na Vlašimi, své dědictví po otci, tedy tvrz Třebechovice, ves Výravu a dalších 11 vesnic Mikuláši ml. Trčkovi z Lípy, který je připojil ke svému opočenskému panství.^[5]  Poté Výrava střídala majitele a nakonec se stala součástí smiřického panství, kam patřila až do roku 1848.

 V roce 1630 bylo ve Výravě 30 usedlíků (sedláků, chalupníků a zahradníků, tato označení souvisela s velikostí pozemků). Roku 1645 přitáhlo do Výravy švédské vojsko od Hradce Králové. V roce 1651 byl v souvislosti s rekatolizací prováděn soupis poddaných podle víry. Ve Výravě bylo z 167 obyvatel jen 5 katolíků, ke kterým patřil i rychtář Pavel Voltr. Roku 1654 se uvádí 18 sedláků, 8 chalupníků a 3 zahradníci. Čtyři stavení byla pustá. Roku 1713 bylo ve Výravě 18 sedláků, 8 chalupníků a 3 zahradníci. Pět stavení bylo pustých a čtyři chalupy byly nově postavené po roce 1654. Roku 1713 bylo ve Výravě, Divci, Bukovině a Černilově zabaveno jesuitou Matějem Třebíckým 130 zakázaných knih.^[6] V roce 1748 vyhořelo 9 sedláků a 2 chalupníci. V roce 1761 začal vyučovat děti v chalupě čp. 62 rolník Jiří Bachman. Před tím chodily děti do farní školy v Černilově.^[7] Od roku 1786 vyučoval děti rolník Jan Voltr. Pro rok 1770 je uváděno ve vsi 69 čísel. Výravští byli například smiřickému panství povinni robotou žennou a furní. Postupem času se robota odváděla také v penězích, kdy se například za jeden den furní roboty platily 4 groše. V roce 1777 robotoval z Výravy 1 sedlák, 17 chalupníků a 17 baráčníků.^[8]

V roce 1826 měla Výrava 94 domů a 610 obyvatel, školu a jednu hospodu. Roku 1833 bylo ve vsi 97 domů a 652 obyvatel. V roce 1835 obec prodala chalupu čp. 89, kde byla škola, a postavila z opuky novou přízemní školní budovu. Roku 1849 přestala být Výrava poddanou vesnicí smiřického panství a byla spojena s osadou Dolní Černilov v jednu katastrální a politickou obec. V roce 1857 bylo ve Výravě 110 domů a 689 obyvatel. V roce 1866 zemřelo ve Výravě na choleru 7 lidí. V roce 1869 bylo ve Výravě 104 domů, 868 obyvatel, z toho 800 katolíků a 68 evangelíků. Filiální škola byla proměněna v obecní v roce 1870. Roku 1871 byl postaven obecní dům, který sloužil též jako hostinec. Roku 1878 byla škola zvýšena o jedno patro a rozšířena na dvoutřídní. Sbor dobrovolných hasičů byl založen v roce 1882.  Ve Výravě byly také větrné mlýny. Roku 1884 vyhořel větrný mlýn stojící nad čp. 5, tehdy patřil Václavu Zilvarovi. Druhý mlýn stojíc na hořejším konci Chřibu byl ze strachu před vyhořením prodán do Újezdu. Josef Hojný postavil nový větrný mlýn na místě bývalého vyhořelého mlýna. Tento mlýn se používal až do roku 1916, kdy byl zbořen a kamenů z něj se použilo v plotu a prazích statku čp.5.^[9]

  Na začátku dvacátého století v roce 1900 měla Výrava 127 domů a 707 obyvatel. Roku 1902 byl založen Spořitelní a záložní spolek a obec koupila chalupu čp. 113 s polem pro chudé příslušníky obce. Téhož roku koupil p. Hojný z č. 5 první žací stroj ve vsi.^[10].

 V letech 1906-1907 byla postavena kaple sv. Jana Křtitele. Zvony z kaple byly za 1. světové války zrekvírovány. Do první světové války muselo narukovat 113 výravských mužů.

V pondělí 28. října 1918 byl v Praze prohlášen samostatný Československý stát a v úterý dne 29. října v 11 hodin proběhlo prohlášení i v Hradci Králové. Z Výravy byli účastni: František Hejcman, starosta obce, Václav Deyl, Josef Treksa, Václav Hojný, František Nepokoj.^[11]

I Výrava měla své padlé ve světové válce. Jejich jména jsou uvedena na pomníku před školou, který je společný pro oběti obou světových válek. Na pomníku jsou tato jména: Bek Josef, Fabian Josef, Hlavsa Josef, Hroch Josef, Hojný Václav, Karel Jan, Kopecký Václav, Přibyl Josef, Satranský Josef, Slezák Josef, Šintak Josef, Voltr Václav, Bek Josef, Jindra Václav. Poslední dva byli popraveni nacisty.^[12]

V roce 1919 se stal starostou pan Josef Karel, jeho náměstkem František Cejtl a do obecní rady byli zvoleni: František Nepokoj, Robert Čáp a Václav Jindra. Roku 1921 bylo ve Výravě 121 domů a 604 obyvatel.

Pro představu o tehdejším stavu služeb, živnostníků a řemeslníků v obci, uveďme, že roku 1925 byly ve Výravě 4 hostince, 2 obchody se smíšeným zbožím, 2 řezníci, 2 kováři, 3 koláři, 2 truhláři, 1 krejčí, 2 švadleny, 4 ševci a 1 sedlář.

V období první republiky si ve volbách do poslanecké sněmovny a senátu nejlépe vedla strana agrární, následovaná stranou lidovou.[13] V roce 1925 bylo založeno Družstvo pro rozvod elektrické síly v hospodářství a živnostech. První elektrická světla pak zazářila v obci dne 9. října 1931 v 17:30.

          Ve Výravě v těchto letech působily také následující spolky, organizace a sdružení: Sbor dobrovolných hasičů, Spořitelní a záložní spolek pro Výravu a okolí, Reifeisenka, Odbor sokola pro Skršice a Tošov, Místní odbočka hospodářského sdružení českých křesťanských zemědělců, Místní domovina domkařů a malorolníků v čsl. republice, Hospodářské družstvo pro vzájemné pojišťování dobytka, organizace politické strany lidové, sociálně demokratické a republikánské atd.^[14]

V období protektorátu bylo několik občanů nuceně nasazeno v říši a dva muži byli pro odbojovou činnost zatčeni a zemřeli v koncentračních táborech. Dne 23. května 1945 byl zvolen Místní národní výbor. Předsedou MNV se stal Jan. Rydel a náměstky Josef Machač, František Chaloupka a František Nepokoj. Dne 27. května převzal MNV správu obce od starosty Fejgla. Krátce na to byla založena místní organizace KSČ. Předsedou KSČ se stal Oldčich Bárta, dalšími členy se stali Kalivoda (v roce 1946 byl jedním z těch, kteří odešli do pohraničí), Čepelka, Horák a Hojný.

Volby v roce 1946 skončily ve Výravě s tímto výsledkem: KSČ – 92, ČSL – 199, sociální demokracie – 27 a národní socialisté – 80 hlasů. Pokud porovnáme tyto volební výsledky s výsledky starších voleb, můžeme pozorovat určité setrvalé tendence v politickém postoji obyvatel Výravy.  Při volbách po únorovém převratu 1948 dalo svůj hlas jednotné kandidátce pouze 170 voličů a ostatních 204 odevzdalo bíle listy nebo prázdné obálky.

[1] PROFOUS, Antonín.Místní jména v Čechách IV.Praha: Česká akademie věd a umění, 1957.

[2] DOMEČKA,Ludvík..Královéhradecko I./2. Hradec Králové :Sbor pro zpracování a vydání monografie Královéhradecka, 1931, s. 341.

[3] Tamtéž.

[4] MIKULKA, Jaromír. Dějiny Hradce Králové I./1. Hradec Králové: Nadace Historica, 1996, s. 104.

[5]DOMEČKA, Ludvík..Královehradecko I./2. Hradec Králové: Sbor pro zpracování a vydání monografie Královéhradecka, 1931, s.341.

[6] DOMEČKA, Ludvík..Královehradecko I./2. Hradec Králové: Sbor pro zpracování a vydání monografie Královéhradecka, 1931,  s. 341.

[7] Státní okresní archiv Hradec Králové, Školní kronika obce Výravy.

[8] CHALUPA, A. Panství Smiřice a jeho poddaní . In: Hradecký kraj, Hradec Králové: Krajský dům osvěty,1958,  s. 197 – 214.

13 DOMEČKA, Ludvík. Královehradecko I./2.Hradec Králové:Sbor pro zpracování a vydání monografie Královéhradecka,1931,  s. 340.

[10]SOkA Hradec Králové, kronika obce Výrava.

[11] Tamtéž.

[12] Pomník byl slavnostně odhalen 28. 10. 1948.

[13] DOMEČKA, Ludvík. Královehradecko I./2.Hradec Králové:Sbor pro zpracování a vydání monografie Královéhradecka,1931,  s. 342.

[14] Tamtéž, s.343.

Vznik školy ve Výravě

Do roku 1761 musely výravské děti docházet na vyučování do farní školy v Černilově. Toho roku se výuka dětí přesunula do soukromé chalupy čp. 62 naproti kapli sv. Jana Křtitele, kde se prvním učitelem stal rolník Jiří Bachman, "který něco málo čísti a psáti znal." V roce 1784 byla výuka přesunuta do chalupy čp. 77, kde děti začal vyučovat Jan Woltr, o němž je napsáno, že "dovednějším byl předchůcem svého."
Pravidelné vyučování bylo zavedeno v roce 1786 v chalupě čp. 89, kterou obec roku 1830 odkoupila od majitele Františka Matejska. Ten byl také dosazen na školu jako první řádný učitel. Budova však sloužila školním účelům jen krátce.

Roku 1835 obec chalupu prodala a postavila si školní budovu zcela novou. Začala se stavět za působení pana učitele Františka Horáka, který na školu nastoupil 28. prosince 1858. Už během stavby školy odešel na odpočinek do obce Hubiles, kde také v září 1879 zemřel. Pohřeb se konal v jeho rodné obci Čibuzi, kde se s ním přišel rozloučit i okresní školní inspektor a učitelé z okolních škol.

Školní budova byla vystavěna téměř uprostřed obce. Celá byla z opuky, střechu měla valbovou, krytou šindelem. Budova byla přízemní, v pravé části se nacházela jedna třída. V levé části byl byt učitele, který měl dva pokoje, komoru a kuchyň. Okolo školy se rozprostírala zahrada ohraničená opukovým plotem, chlévem, dřevníkem a studnou.
Dne 27. října 1878 proběhlo otevření nové školní budovy. Vše se neslo ve velmi slavnostním duchu, škola byla osvětlena, takže i v pozdních nočních hodinách byl vidět transparent nesoucí nápis "Mládeži a vlasti." Začátek slavnosti celému okolí oznamoval ohňostroj a rány dunící z hmoždířů.
Ve slavnostní den se sešly děti s červeno-bílými prapory, místní školní rada, obecní výbor, pozvaní hosté a velký zástup místních lidí. Všichni se pak v průvodu, za zvuků hudby a střelby z hmoždířů, odebrali do sousedních Libřic, kde se v kostele konala při této události bohoslužba. Po jejím skončení se slavnostní průvod odebral zpět k nově vystavěné budově. Zde předstoupil správce školy pan J. Novotný a na schodech přednesl slavnostní řeč. Po ní zazpíval sbor a proběhlo svěcení školy. Na závěr se ujal slova důstojný pan farář Antonín Citta z Černilova. Ten ve své delší řeči vylíčil rodičům i dětem účel a prospěšnost školy. Poté, co sbor zazpíval píseň "Kde domov můj", byla slavnost u budovy skončena. Všichni se pak společně odebrali ke starostově bytu, kde byla uspořádána společná hostina.